B. A. Paris: Mé dcery si myslely, že píšu romantické příběhy.

Autorka knih Za zavřenými dveřmi a V pasti lží v dubnu navštívila Prahu, aby se setkala se svými fanoušky. Krátce před tím vydala třetí knihu, jejíž český překlad vyjde pravděpodobně až příští rok. Co o sobě prozradila tato mistryně psychologických thrillerů?

Britská autorka B. A. Paris navštívila v dubnu 2018 Prahu.Přílet britské autorky do Prahy poznamenala stávka v dopravě, která zapříčinila několikahodinové zpoždění. Tato charismatická dáma, která velkou část života strávila ve Francii, se však ani tímto nenechala rozhodit a s optimistickým nadhledem odpovídala nejen na otázky novinářů, ale také účastníků Book Calling’s Book Clubu. Tento článek sdružuje obojí. Odpovědi v rozhovoru doplňují informace z uvedeného čtenářského setkání.

 

B. A. Paris není vaše pravé jméno. Proč jste se rozhodla používat pseudonym?

Zpočátku jsem nechtěla, aby někdo věděl, kdo jsem. Neřekla jsem vlastním rodičům, že píšu knihu, dokud nebyla vydaná. Ani mí přítelé nevěděli, že jsem napsala knihu. Dozvěděli se to až relativně nedávno. Chtěla jsem si to nechat jako tajemství, ale jak to bývá, tajnosti vyjdou najevo a teď už všichni vědí, že jsem B. A. Paris.

Jméno Paris jsem si vybrala proto, že Paříž byla prvním místem, kam jsem se vydala, když jsem opustila domov, kde jsem žila mnoho let. Byla jsem mladá a chodila jsem do taneční školy – pařížské školy tance. Byly to šťasné roky, a právě proto jsem si vybrala toto jméno.

 

B. A. Paris podepisovala knihy českým fanouškům.B. A. znamená něco konkrétního?

Ano, mé jméno je Bernadette, Anne je mé druhé jméno. Jenom mi to připadalo moc dlouhé na obálku knihy. Mým záměrem rozhodně nebylo vydávat se za muže. Myslím, že to bylo spíš tím, že nemám moc ráda své jméno, a proto jsem dala přednost pouze iniciálům.

 

V první knize najdeme věnování vašim dcerám. Jejich jména jsou pravá?

Ano, jejich jména jsou naprosto skutečná. Mám pět dcer ve věku od 19 do 30 let.

Když poprvé četly mou knihu, byly v šoku, protože si myslely, že píšu nějaké hezké zamilované příběhy.

 

Píšete ale psychologické thrillery. Jak se stalo, že jste se začala věnovat právě tomuto typu literatury?

Vtipné je, že já jsem se nerozhodla psát psychologické thrillery. Knihy, které jsem napsala před Za zavřenými dveřmi a které nikdy nebyly vydány, byly prostě knihy. Agentka mi jednou řekla: „Pokud chceš, aby ti něco vydali, musíš napsat psychologický thriller, protože právě to chce každý číst.“ A já řekla: „Nikdy nic takového nenapíšu.“ Za zavřenými dveřmi pro mě nebyla psychologickým thrillerem, pro mě to byla prostě kniha.

Takže to byla šťastná náhoda. Lidé říkali, že je to skvělý představitel tohoto žánru a chtěli další knihu. Já přitom jenom psala knihy a nechtěla přemýšlet: „Je tohle psychologický thriller nebo není?“

 

Máte přátele mezi dalšími spisovateli?

Ano. Tedy, neznala jsem žádné spisovatele, dokud jsem sama nezačala psát, ale díky Twitteru jsem navázala kontakt se spisovateli. Pár z nich jsem již potkala osobně. Je skvělé mít přátele, kteří jsou spisovatelé jako vy. Někteří z nich píší psychologické thrillery, ostatní jiné typy knih, ale je skvělé, že můžeme porovnávat příběhy – tím nemyslím příběhy, které píšeme, ale skutečné příběhy a životní zkušenosti ohledně publikování. Ti, kteří publikují déle, mi dávají rady, a já zase začínám radit začínajícím autorům. Je to moc milé.

 

Máte mezi psaním čas také číst?

Je velmi těžké najít čas na čtení, když píšete. Musím číst psychologické thrillery jiných autorů, aby mohly mít na obálce nápis, že B. A. Paris říká, že tohle je dobrá kniha. Nebo něco podobného. Na oplátku posílám i já své knihy jiným autorům. Ke třetí knize mi napsali komentáře Lee Child a Sophie Hannah!

Jinak mám ráda rodinné ságy a dramata, velké a tlusté knihy o rodinách napříč generacemi. Ráda čtu o lidech a jejich vztazích a také o tom ráda píšu. Jako relaxaci bych si přečetla třeba knihy Wilbura Smithe, ale nemám na to teď čas.

 

Česky zatím vyšly pouze dvě knihy: Za zavřenými dveřmi a V pasti lží.V Česku vyšly dvě vaše knihy – Za zavřenými dveřmi a V pasti lží. Máte zprávy o tom, která z nich je mezi čtenáři oblíbenější?

Byla jsem ve Francii, setkala se se čtenáři a většina z nich má raději V pasti lží. V Anglii ale pravděpodobně víc lidí preferuje Za zavřenými dveřmi.

Kritika první knihy spočívala v námitce, že taková sitauce by se nemohla stát. Grace je inteligentní žena, prostě by odešla. Dostala jsem mnoho dopisů od žen, které potvrzují, že prošly tím samým. Psaly mi, že příběh Grace je jejich příběhem, že to opravdu zažily. Stává se to dokonce i velmi inteligentním ženám.

 

Kniha V pasti lží pracuje se strachem, že nebudeme schopni ovládat sami sebe, své chování, svou paměť. Jaký je váš největší strach?

Myslím, že neschopnost sebekontroly je hodně silný stach. Osobně mým největším strachem je ale tma. Nemám ji ráda. Může se stát tolik věcí, když je tma. Vždycky se cítím nepříjemně, když jsem venku za tmy. Nemám ráda, když jdu domů potmě. Tma je mým největším strachem, ale pokud bych nemohla kontrolovat samu sebe, život by byl velmi obtížný.

 

V současnosti jste spisovatelkou na plný úvazek, nebo máte ještě další činnosti?

Od té doby, co jsme se před šesti měsíci přestěhovali zpátky do Anglie, jsem přestala učit a teď se koncentruji pouze na psaní. Je to ale práce, ve které musím dělat spoustu dalších věcí, jako je cestování do zahraničí – které je skvělé – ale není to jen o tom, že si každý den sednu a píšu. Někdy nenapíšu ani řádku po několik dní. Ale když můžu, píšu. Miluju psát celý den.

 

Je náročné být spisovatelem na plný úvazek v Anglii?

Pokud máte dost štěstí a vaše kniha je úspěšná, je možné být spisovatelem a přežít. Mám ale několik přátel, kteří stále chodí do práce. Myslím, že je to pro ně těžké, protože by chtěli být spisovateli na plný úvazek, ale zatím nemůžou.

 

B. A. Paris právě pracuje na své čtvrté knize.Stalo se vám v procesu psaní, že jste se zastavila a řekla si: „Tahle kniha je hrozná.“ ?

Určitě! V mých posledních dvou knihách, když jsem byla v polovině psaní, mě najednou napadlo: „Panebože, všechno, co jsem napsala, je odpad.“

Existuje bod, kde vám dojde, jestli příběh stojí za dopsání. Narazila jsem do té zdi, když jsem měla napsáno nějakých 40 tisíc slov. „Možná je to všechno špatně a měla bych začít od začátku.“ Potom jsem se do toho ale rychle dostala, takže to bylo jen chvilkové.

 

Vaše nová kniha, Bring me back, zatím nemá český překlad. O čem je?

Ve třetím díle jsem chtěla změnu. Bylo pro mě důležité nevytvořit stejný typ knihy, takže jsem nenapsala další příběh, ve kterém je obětí žena. Tentokrát mluvím mužským hlasem.

Muž vypráví svůj příběh, ve kterém se mu před dvanácti lety ztratila přítelkyně, ji ani její tělo nikdy nenašli. Nyní má v plánu se oženit, ale začne dostávat vzkazy, že možná jeho přítelkyně není mrtvá, možná se vrací a potom – je to opravdu ona, nebo jen někdo, kdo se za ni vydává? To je to, co musí zjistit.

 

Píšete právě teď něco nového?

Ano, píšu čtvrtou knihu, ale nemůžu říct víc, protože na příběhu stále pracuji. Chtěla jsem si opět vyzkoušet něco nového, a tak jsem ji začala psát ve třetí osobě. Zjistila jsem, že je to velmi těžké, a tak jsem vše změnila opět do první osoby, stejně jako jsem napsala mé předchozí knihy.

 

Díky za rozhovor!

 

Události
Články
Aktivita
Co se právě děje na Zeedee
V této sekci se zobrazuje aktivita uživatelů na Zeedee, tedy kdo co udělal a kde. Tyto události je možné filtrovat v menu Události v nastavení profilu.
avatar uživatele