Jaroslav Kalfař: být spisovatelem je hlavně práce a není to moc sexy povolání

Autor, který do své rodné země přicestoval díky rezidenčnímu programu Prahy města literatury, právě pracuje na druhé knize. Příliš o ní ale prozradit nechtěl, a tak jsme se v rozhovoru věnovali jiným tématům.

Jaroslav Kalfař – fotka z TwitteruPovažujete se za českého autora, nebo už jste víc Američan?

Já bych řekl česko-americký autor, mám to přesně napůl, 15 let v České republice, 15 let v Americe.

 

Jak se stalo, že jste se rozhodl stát spisovatelem? Byl za tím nějaký konkrétní okamžik?

Chtěl jsem být spisovatelem od šesti let, mám to v sobě docela dlouho. Miloval jsem knížky od brzkého věku a hlavně mě fascinovalo, že člověk, kterého jsem nikdy nepotkal, mi může ovlivnit život bez toho, abychom se poznali, bez ohledu na to, jestli je ještě naživu, z jaké je země. Říkal jsem si, že taková práce by se mi taky líbila.

 

Které byly vaše oblíbené knihy v dětství?

Robinson Crusoe byla jedna z mých nejoblíbenějších knih a také taková první rozeznávaná klasika. Od Robinsona jsem šel na Tolkiena a díky Tolkienovi jsem těm knihám úplně propadl.

 

Která byla vaše první kniha, již jste přečetl v angličtině komplet celou?

Dělal jsem to tak, že jsem v angličtině četl oblíbené knihy, které jsem měl v češtině, takže jsem je mohl mít vedle sebe a rozpoznávat rozdíly v syntaxi. Nicméně první, kterou si pamatuju, je Já robot. Přivezl jsem si s sebou kopii do Ameriky, když jsem tam jel na prázdniny. Neplánoval jsem, že tam zůstanu. Byla to ta první kniha v češtině, kterou jsem s sebou měl, a tak jsem si hned do knihovny zaskočil pro I robot a četl jsem je dohromady.

 

Co čtete teď?

Momentálně čtu jednak Opuštěnou společnost, jelikož jsem se hrozně těšil, že až sem přiletím, konečně si ji koupím, a taky čtu román The Power od Naomi Alderman – myslím, že bude vycházet v překladu (Napětí, vydává Argo, v ed. plánu 30. 9., pozn. red.).

 

Doporučíte nějakou knížku, kterou by si měl podle vás přečíst každý?

Vedle The Power od Naomi Alderman, což je prostě úžasná kniha, politicky relevantní k našemu světu, dále bych doporučil Chimamandu Ngozi AdichieAmerikána, to je kniha, kterou si čtu každý rok. Ještě Sympatizanta od Viet Thanh Nguyen.

 

Posloucháte při psaní hudbu?

Neposlouchám, obyčejně musím mít úplné ticho. Zatáhnu si závěsy, abych neviděl na ulici, vytvářím si takové vakuum. Ale když přemýšlím o nápadech, pustím si soundtrack z Pána prstenů, ten mě vždycky inspiruje.

 

Kosmonaut z Čech vychází v 11 zemích.Kosmonaut z Čech vychází v jedenácti zemích. Máte i nějaký obskurní překlad?

Kniha bude letos vycházet v Koreji, to jsem hodně zvědavý, protože to jsem nečekal. Teď byla přeložena v Turecku, to jsem taky nečekal. Potom ještě v Rumunsku, ale to si myslím, že celkem dává smysl, to Turecko a Korea jsou dvě nečekané země.

 

Mluvilo se i o filmových právech, je v tomto ohledu nějaký postup?

Ano, práva se prodala produkční firmě v Holywoodu, máme scénáristu, teď hledá režiséra a nejhlavnější je, že máme rozpočet. To znamená, že se vlastně studio zavázalo, že ten film natočí. Teď to vypadá tak, že na 90 % film bude.

 

Kdo by měl hrát Jakuba?

Já vůbec netuším, ale naštěstí moje teta a máma v tom mají jasno (smích). Já si ta jména přesně nepamatuji, ale ony mají celý casting už vymyšlený.

 

Kdybyste vy osobně měl vést rozhovor se spisovatelem, na co byste se ho zeptal?

Asi bych se zeptal, co by doporučil ostatním začínajícím spisovatelům.

 

Fakt? Měla jsem pocit, že tuto otázku autoři nesnášejí, teda hned po tom „kde berete inspiraci“?

Ano, to je nejhorší otázka. Já si myslím, že se tato otázka protiví tomu spisovateli, ale odpovědi bývají zajímavé.

 

Vy sám jste učil, takže jste něco takového svým studentům říkal. Jak tedy mají začít?

Hlavně si musí být jistí tím, že to opravdu chtějí dělat, protože to není moc sexy povolání. Člověk vlastně jen sedí a píše.

 

Ale potom, když se vám zadaří, jezdíte po světě, podepisujete knihy dlouhým frontám fanoušků…

Je to pořád práce. Není to tak, že by člověk seděl a řekl si: „Ježíš, já jsem tak slavnej“. Člověku se spíš chce pořád spát, než aby o tom přemýšlel.

 

Když si vy vybíráte knihu, kterou budete číst, hledáte podle žánru, nebo máte jiná kritéria?

Většinou je mi žánr úplně jedno, občas se třeba rozhodnu, že si chci přečíst nějakou hard core sci-fi, protože už jsem dlouho žádnou nečetl, ale většinou se dívám na anotaci. Já jsem hlavně na originální knihy, které mají neotřelé nápady, neotřelé koncepty. I když ta kniha potom není perfektní, prostě když má ten autor ambiciózní nápad, tak mě hned zaujme a je mi jedno, jestli je to sci-fi nebo nějaká vyloženě literární záležitost.

 

Jak se kluk, který v 15 letech uměl anglicky jen velmi omezeně, dostal na americkou univerzitu na tvůrčí psaní? Měl jste nějakou zvláštní přípravu?

Ne vůbec. Když jsem tam přiše, anglicky jsem neuměl prakticky vůbec, a tak jsem se snu stát se spisovatelem na chvíli vzdal. Ale když jsem tam byl tři, čtyři roky, říkal jsem si, že ta angličtina není tak úplně složitá. Takže jsem se do toho opravdu opřel, četl bez přestávky v angličtině a zaručil, abych nebych vůbec obklopen češtinou, nesnažil se najít si české kamarády nebo sledovat na internetu českou televizi. Prostě jsem přinutil sám sebe v tom plavat.

 

Proč jste si vybral univerzitu v New Yorku, když jste pobýval na slunné Floridě?

Já jsem se z té Floridy snažil dostat co nejdříve, nemám rád horko, takže to počasí pro mě není. Ty pláže jsou pěkné, ale to je asi tak všechno.

Hlásil jsem se na magistra na 12 univerzit. New York University byl můj sen, protože tam bylo hodně spisovatelů, které obdivuji, někteří tam dokonce učí jako profesoři. Jednak jsem si myslel, že mě nevezmou, protože tam nabírají asi 1 % těch, co se tam hlásí, a jednak na to nebudu mít peníze, protože se platí asi 25 tisíc dolarů za semestr. Přesto jsem tu přihlášku podal a nejen, že mě přijali, ještě za mě zaplatili školné a dali mi navíc stipendium. Naštěstí věřili v mou tvorbu a já jsem nemusel platit nic.

 

Jaký máte vztah k blogerům a recenzentům?

Mně se hrozně líbí ta blogerská kultura, hlavně knižní instagramy. Myslím si, že to je hrozně krásné, že to rozšiřuje ty knihy do širokoé veřejnosti. Fandím mladší generaci našich recenzentů, ale s tou starší generací už si nejsem tak jistý. Vidím tam určité problémy s takovou tou uzavřeností před novými nápady a novými knihami, které se snaží být více mezinárodní.

Co se týče kritiků a recenzentů vůbec, jsem nadšený čtenář a mám své oblíbené kritiky, které čtu neustále, knižní recenze čtu pořád. Recenze mých vlastních knih nejsou pro mě, ty jsou pro čtenáře. Dobrá recenze potěší, špatná recenze mrzí, ale jinak to nějak nevnímám.

 

 

Pár rychlých dotazů: Ebook nebo papírová kniha?

Papírová. Když si k tomu nemůžu přivonět, tak to nechci.

 

Čaj nebo káva?

Čaj, stoprocentně, kávu nepiju vůbec.

 

Star Wars nebo Star Trek?

Star Wars.

 

Marvel nebo DC?

Na to moc preference nemám, asi Marvel

 

Ale komiksy čtete?

Ne, nečtu. Nikdy jsem tomu nepřišel na chuť, stejně jako kávě.

 

Mulder nebo Scullyová?

To je otázka na tělo. Scullyová asi. To je Sofiina volba.

 

Máte zvláštní vztah k nim oběma?

Ano, zbožňuji Akta X už od mala. Vlastně první povídka, co jsem psal, byla fanfikce na Akta X. Můj táta miloval horory, takže mě už asi od šesti nechával, abych se díval s ním.

 

Díky za rozhovor!

 

Události
Články
Aktivita
Co se právě děje na Zeedee
V této sekci se zobrazuje aktivita uživatelů na Zeedee, tedy kdo co udělal a kde. Tyto události je možné filtrovat v menu Události v nastavení profilu.
avatar uživatele