Nikdo sem nepatří víc než ty
americké povídky
Kolekce autorčiných povídek se soustředí na zachycení zdánlivě nevýrazných momentů v lidském životě, jež však mají schopnost posunout představy jednajících osob do jiné polohy. Tyto vizuální produkty, které se většinou týkají blízké budoucnosti, však ztracejí sílu proniknout do reálného světa a zůstávají téměř vždy neuskutečněny. Jakoby postavy autorčiných próz zůstaly v půli cesty, rezignovaly či ztratily odvahu a nenašly v sobě přesvědčení něco se svou existencí ještě udělat. Touha s někým se spojit a získat tak pocit opravdového štěstí je vzápětí potlačena překážkami, které tomuto plánovanému cíli definitivně zatarasí trať. Tak je tomu například v povídce "Milování v roce 2003", kde literární elévka, která pracuje jako asistentka postižených dětí, přijíždí s rukopisem za svým profesorem. Její práce pojednává o jakémsi temném stínu, který v noci vstupuje do jejího pokoje a s nímž udržuje intimní vztah. Ve chvíli, když se však tato iluze zhmotní v podobě o deset let mladšího žáka zvláštní školy, poznává hrdinka, že tato realita je stejně jako její přeludy odsouzena k zániku.
